Byla to naše první cesta do Skandinavie. Snad z neznalosti jsme se hned napoprvé rozhodli, že musíme dojet až na nejsevernější místo v Evropě - Nordkapp. 3300  kilometrů tam a zrhruba 4500 zpět po norské straně obytným autem není zrovna málo. Měli jsme na to vyčleněné 3 týdny a díky tomu cesta byla docela v pohodě. Vyrážíme brzy ráno s jasným cílem dojet ještě týž den do Rostocku. Tam na nás čeká trajekt do dánského Gedseru. Z Gedseru máme namířeno nejpřímější cestou až na sever. Jedeme podél Botnického zálivu stále na sever. Cesta Švédskem rychle ubývá. Kolem lesy, jezera a tak pořád dokola. Poblíž města Kolari překračujeme hranici a přes hraniční most se dostáváme do Finska. Krajina se mění. Jehličnany střídají břízy a z krajiny se stává jedna velká placka. Občas zahlédneme ještě zbytky sněhu. Po 4 dnech poměrně intenzivní jízdy projíždíme tunelem Nordkaptunelen a zhruba po slabé hodince jízdy přijíždíme na Nordkapp. 

Tady je velké parkoviště i pro obytná auta, která zde víceméně převažují. Navštěvujeme Nordkapp hall, kde je expozice místní flory, fauny a historie mysu. Je možné shlédnout i film o Nordkappu. Chvíli obdivujeme úžasný západ slunce, který vlastně trvá po celou noc. Přespáváme na místním parkovišti a druhý den vyrážíme po Norské straně zpátky na jih. 

Naše další zastávka je souostroví Lofoty. Cestou se zastavujeme v Narviku a necháváme se vyvézt lanovkou na vrchol místní sjezdovky na kopci Narvikfjellet. Odtud je úžasný výhled nejen na město, ale i na celý záliv.   Z Narviku projíždíme souostrovím po silnici E10 až do Svolvaeru. Míjíme pláže a tak neodoláme a zkusíme teplotu moře. Teplota vzduchu je 23 stupňů a úžasně čistá voda má pouhých 13.  Na dlouhé koupání to úplně není a tak po pár vteřinách z vody zase rychle vylézáme. Lofoty jsou snad nejkrásnější část Norska. Drsnou severskou krajinu prezentují rozeklané a strmé hory, lemující temně zbarvené vody fjordů. Svou krásou nás Lofoty naprosto okouzlily. Zůstáváme zde několik dní a podnikáme výlety do místních kopců.Trochu se nám za polárním kruhem otočil čas, tak není vyjímkou, že vyrážíme na trek v 22 večer a pak vyspáváme téměř do poledne. To bychom si bez obytného auta vůbec nemohli dopřát. 

Ze Svolvaeru ráno přejíždíme trajektem na pevninu do Skutviku a poté po E6 dolů na Mo I Rana a Trondheim. Trondheim je třetí největší město v Norsko. Prohlížíme si historické centrum, navštěvujeme Nidaroský dóm i Arcibiskupský palác. 

Pokračujeme po rozmanitém pobřeží směrem na Bergen. Nemůžeme vynechat Cestu Trollů, kterou nás provází mlha hustá tak,že by se dala krájet. Takže si užíváme jízdu v úzkých serpentinách a stoupání 800 výškových metrů. Z parkoviště na vrcholku se jdeme podívat na vyhlídku nad vodopádem Stigfossen. Naštěstí již bez mlhy. Další cíl naší cesty je město Bergen, který nás přivítal dešťěm, ale prší tady snad 270 dní v roce, tak se není čemu divit. Po prohlídce Bergenu pokračujeme do Kinsarviku, odkud podnikáme pěší výstup podél čtyř vodopádů, těsně pod náhorní plošinou Hardangervidda.  Náhorní plošina je poseta četnými jezery, jezírky a mokřinami, leží mezi 1100 – 1400 metry nad mořem. Je to největší náhorní plošina severní Evropy a rozhodně stojí za zastavení.

Norské putování se blíží ke konci, trochu nás tlačí čas tak Oslo jen míjíme a cestou po pobřeží překračujeme hranice do Švédska. Jedeme přes Goteborg, Malmo a úžasný most do Dánska. V Kodani se přeci jen na půl dne zastavíme-město je to úžasné, s nádhernou atmosférou a starý přístav Nyhavn v centru si nemůžeme nechat ujít. A pak už rovnou do přístavu Gedser, odkud se trajektem dostáváme zpět do Rostocku. Máme pocit, že už jsme doma, i když nám zbývá ještě 600 km.  

​

​

​